Manžel je v polovině šedesátky, děti jsou dospělé a samostatné, finanční situace rodiny je výborná. Přesto manželé každý měsíc platí 100 dolarů – zhruba 2 500 korun – za životní pojištění s pojistnou částkou půl milionu dolarů. Dává to ještě smysl? Přesně tuto otázku si položil jeden z čtenářů amerického finančního serveru MarketWatch. A odpověď není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát.
Rodina platí měsíčně 100 dolarů za životní pojistku manžela, který je ve středu šedesátých let. Pojistná částka činí 500 000 dolarů, tedy přibližně 12,5 milionu korun. Děti jsou již dospělé a finančně nezávislé. Rodina se popisuje jako „velmi dobře finančně zajištěná".
Na první pohled to vypadá jako zbytečný výdaj. Proč platit za pojištění, když původní důvod – ochrana závislých dětí a rodiny před finanční katastrofou v případě úmrtí živitele – již dávno pominul?
Životní pojištění má v zásadě jeden hlavní účel: nahradit příjem člověka v případě jeho úmrtí těm, kdo jsou na něm finančně závislí. Klasicky jde o partnera v domácnosti, malé děti nebo hypotéku, kterou by pozůstalí nemohli splácet sami.
Jakmile tyto závazky zmizí – děti odrostou, hypotéka je splacena, oba partneři mají vlastní příjmy nebo dostatečné úspory – původní smysl pojistky se vytrácí. Právě to je situace popisované rodiny.
I přes zdánlivě komfortní situaci existují důvody, proč si pojistku ponechat.
Dědické a daňové plánování: V některých případech může být vysoká pojistná částka součástí strategie převodu majetku na děti nebo vnuky. Pojistné plnění bývá vyplaceno mimo dědické řízení, rychle a bez zbytečných komplikací.
Ochrana přeživšího partnera: I když je rodina „velmi dobře zajištěná", je potřeba se ptát: co konkrétně tvoří to zajištění? Pokud velkou část majetku tvoří penzijní účty nebo investice, které by přechodem na jednu osobu výrazně poklesly, může pojistka sloužit jako finanční polštář pro vdovu nebo vdovce.
Příjmy stále hrají roli: Pokud manžel stále pracuje a jeho příjem tvoří podstatnou část rodinného rozpočtu, pak smrt v šedesáti pěti letech může být stále finančně citelná.
Cena pojistky je relativně nízká: 100 dolarů měsíčně za pojistnou částku 500 000 dolarů je u člověka v tomto věku poměrně výhodná sazba. Pokud by se situace změnila a rodina by v budoucnu pojistku potřebovala znovu, nové sjednání by bylo výrazně dražší – nebo by nemuselo být vůbec dostupné.
Na druhou stranu existují jasné signály, že pojistka svůj účel splnila a je čas ji ukončit.
Pokud rodina disponuje dostatečným investičním portfoliem, nemovitostmi nebo penzijními úsporami, které by přeživšímu partnerovi zajistily pohodlný život, pak pojistka přestává mít ekonomické opodstatnění. Každý měsíc zaplacených 2 500 korun by mohlo jít do investic, které reálně zhodnocují majetek.
Dalším argumentem pro zrušení je jednoduchost. Méně produktů znamená méně administrativy, méně smluv ke sledování a přehlednější finanční situaci v seniorském věku.
Finanční poradci doporučují v takové situaci zodpovědět si několik klíčových otázek:
Pokud jsi ve věku 20 až 40 let, tato situace se tě přímo netýká – ale dává důležitý návod do budoucna. Životní pojištění není produkt „nastálo". Je to nástroj, který má smysl v konkrétní životní fázi: máš hypotéku, malé děti, partner by bez tvého příjmu finančně nezvládl.
Jakmile se tyto okolnosti změní, je naprosto legitimní pojistku přehodnotit nebo zrušit. Platit pojistné jen proto, že „to tak vždycky bylo", je plýtvání penězi, které by mohly pracovat jinde.
Každé dva až tři roky se vyplatí sednout a projít si všechny finanční produkty, které platíš. Životní pojištění nevyjímaje. Zeptej se sám sebe: pro koho a proč tuto pojistku platím? Pokud nemáš jasnou odpověď, je čas jednat.