Foto: Sasun Bughdaryan / Unsplash
Americký příběh muže, který si ve padesáti naspoří přes 150 milionů korun a přemýšlí, zda odejít do předčasného důchodu, zní jako pohádka z jiného světa. V Česku podobné situace sice nejsou běžné, ale otázka finanční nezávislosti a brzkého odchodu z práce zajímá stále více lidí. Jenže tuzemský systém má svá specifická pravidla – a kdo je nezná, může přijít o statisíce korun.
Česká státní penze funguje na jednoduchém principu: čím déle pracujete a odvádíte pojistné, tím vyšší důchod dostanete. Odejít do předčasného důchodu sice zákon umožňuje – nejdříve tři roky před řádným důchodovým věkem – ale za cenu trvalého krácení výplaty.
Za každých 90 dní, o které odejdete dříve, vám stát sníží penzi o 0,9 % výpočtového základu. Pokud byste odešli plné tři roky před termínem, může být vaše penze nižší o více než 10 % – a to natrvalo, po celý zbytek života. Jak dlouho vám penze bude vyplácena a jak velkou ztrátu to ve skutečnosti představuje, si můžete snadno spočítat v důchodové kalkulačce.
Problém je ještě hlubší. Předčasný důchodce nesmí po dobu pobírání penze pracovat na hlavní pracovní poměr. Jakmile nastoupí do zaměstnání, výplata penze se zastavuje. To výrazně omezuje flexibilitu lidí, kteří by rádi kombinovali odpočinek s příležitostnou prací.
Alternativou k předčasnému státnímu důchodu je takzvaná finanční nezávislost – stav, kdy vám vlastní úspory a investice generují dostatek příjmů na pokrytí životních nákladů, aniž byste museli pracovat. Tato myšlenka stojí za populárním hnutím FIRE (Financial Independence, Retire Early), které má své příznivce i v Česku.
Klíčová otázka zní: kolik peněz vlastně potřebujete? Americké pravidlo „čtyř procent" říká, že pokud každý rok vyberete ze svého portfolia nejvýše 4 % jeho hodnoty, měly by vám úspory vydržet alespoň třicet let. Jinými slovy – chcete-li žít z 50 000 korun měsíčně, potřebujete mít naspořeno a investováno přibližně 15 milionů korun.
Jak takový cíl reálně dosáhnout? Základ tvoří disciplinované spoření a dlouhodobé investování do diverzifikovaného portfolia. Odborníci doporučují kombinaci akciových indexových fondů, nemovitostí a dluhopisů. Čas je přitom zásadní spojenec – díky složenému úročení každý rok navíc znamená výrazný rozdíl ve výsledné částce.
Nezapomínejte ani na inflaci – koruna dnes má jinou kupní sílu než za deset let. Vaše plány musí s tímto faktorem počítat, jinak riskujete, že vám zdánlivě velký polštář postupně zmizí mezi prsty. Jak na to upozorňuje i náš článek Inflace roste a důchody nestačí: Hrozí českým penzistům reálné zdražení života?, inflace je tichý zloděj, kterého mnozí podceňují.
Pokud se vás dotýká podobná otázka jako onoho Američana, je dobré projít si několik klíčových bodů:
1. Spočítejte si skutečné výdaje. Mnozí lidé hrubě podceňují, kolik peněz opravdu spotřebují. Nezapomeňte na zdravotní péči, větší opravy domácnosti, cestování nebo nepředvídané výdaje. Zdravotní komplikace přitom patří mezi největší finanční hrozby v důchodovém věku – téma, které podrobněji rozebíráme v článku Největší hrozba pro váš důchod není krach burzy, ale nemoc, na kterou jste se nepřipravili.
2. Zvažte odchod ve správný čas. Pokud vám chybí do řádného důchodu méně než tři roky a máte dostatek vlastních úspor, může být výhodné počkat a neobírat se o plnou státní penzi. Ta sice nebývá vysoká, ale jako stabilní základ má svou hodnotu.
3. Myslete na zdravotní pojištění. Předčasný důchodce nebo člověk žijící z vlastního majetku musí zdravotní pojištění platit sám – minimálně z takzvaného minimálního vyměřovacího základu. To je výdaj, na který se snadno zapomíná.
4. Nezanedbejte daně. Příjmy z investic, pronájmu nebo prodeje cenných papírů podléhají zdanění. Správné daňové plánování vám může ušetřit nezanedbatelné částky. Orientovat se v dani z příjmu se vyplatí ještě před samotným odchodem z práce.
5. Mějte plán B. Trhy kolísají, životní situace se mění. Mít rezervní strategii – například možnost příležitostné práce nebo snížení výdajů – je rozumná pojistka.